Ráno v lázních
Karlovarský AM Bikemaraton není jen tak ledajaký závod. Je to výzva. Trasa, která prověří nejen fyzickou připravenost, ale i technickou zdatnost a psychickou odolnost. Závod, který si s vámi nebere servítky. Královská trasa A s parametry 70 km a převýšením přes 2000 metrů je toho živým důkazem. Již samotný start z Divadelního náměstí má jedinečnou atmosféru. V ranním chladu se elegantně mísí lázeňská noblesa s nervozitou bikerů. I přes brzkou hodinu se na nás přišly podívat skupinky lidí, nejen z řad fanoušků. Zaujaté obličeje lázeňských hostů dodávaly celé akci neobyčejný šmrnc.
Žádné dlouhé rozkoukávání
Po startovním výstřelu není na co čekat. Hned od úvodních metrů se trasa opírá do pedálů. Množství výškových metrů, které je třeba zdolat, nedovolí žádné protahování a tak se jede hned vzhůru. První stoupání na Zámecký vrch, byť krátké, je prudké a okamžitě dostane tepy do červených čísel. Ještě za zaváděcími vozy se sice jede relativně pomalu, ale i tak už cítíte, že to nebude žádná procházka růžovým sadem. Stoupání sice po chvíli polevuje, ale rozhodně nekončí. Plynule přechází v dlouhý výjezd Sovovou stezkou po dlažebních kostkách a dále Cestou Přátelství až na Výšinu přátelství, kterou většina spíše zná pod názvem rozhledna Diana.
Vzhůru dolů
Sotva stihnou tepy klesnout z maximálních hodnot, už se řítíte do jednoho z proslulých karlovarských sjezdů. První úsek v prudkém svahu plném mohutných kořenů vyžaduje maximální koncentraci a pečlivé hledání ideální stopy. Následují klikaté vracečky na úzké pěšině, kde je každý metr technickou výzvou. Právě taková kombinace dlouhých výjezdů a okamžitých technických sjezdů tuto trasu charakterizuje a dělá ji tak náročnou. Tělo nemá čas na uklidnění a v plném nasazení se vrhá do dalších technických pasáží. Dalším takovým sjezdem je ten z vyhlídky Karla IV. na Jižním vrchu. Je sice krátký, ale strmý. Volné kameny a záludné kořeny tu snadno svádějí k přesřidítkovce.
Krátké oddechy
Jeden z mála momentů na vydechnutí a občerstvení nastává po sjezdu nekončícího počtu vraceček na úzké pěšině v prudkém svahu, které nás dovedou až na silnici podél řeky Teplé. Krátký, netechnický úsek po zhruba 11 kilometrech je ideální pro doplnění energie. Takových míst na trase moc není, což ještě přidává na obtížnosti. Každá vteřina na občerstvení se počítá, protože hned za rohem už na nás čeká další a zatím nejdelší stoupání. To nás vyvede z Karlových Varů na méně kopcovitou část závodu, do okolí letiště. Přejedeme přes Březovou, Kolovou a Olšová Vrata, projedeme kolem letiště a přes Hůrky se opět vrátíme blíž k městu.
Goethova vyhlídka – aneb když jeden výjezd nestačí
Konkrétně ke Goethově vyhlídce, kterou navštívíme hned dvakrát. Po prvním krátkém kontaktu s jejím vrcholem začínáme klesat GOEtrailem. Ten je z velké části vyhlazený, plný vysokých klopenek, boulí a malých dvojáků. Technicky zdatnější jezdci si tu mohou i zaskákat. Po sjezdu, který byl spíše za odměnu, následuje – nepřekvapivě – další výjezd. Druhý výjezd na Goethovu vyhlídku je opět dlouhý a prudký, plný ostrých kamenů. Tady se naplno ukazuje, kdo na sobě makal jak fyzicky, tak i technicky.
Finále už lehce ubírá na techničnosti
Další sjezd z Goethovy vyhlídky nás znovu zavede k letišti, kde se nachází občerstvovací stanice. Krátce po ní následuje příjemný netechnický ale rychlý klesavý úsek po Beethovenově stezce. Po zhruba dvou kilometrech ale odbočujeme na další prudký technický sjezd s kořeny. Ten nás převážně lesním singltrekem zavede k řece Teplé, která nabídne vítané osvěžení brodem. Následující krátký úsek po silnici nám dává rychlou šanci na doplnění energie před jedním z posledních, ale o to výživnějších stoupání. Zhruba čtyřkilometrový výjezd s průměrným sklonem kolem 7 % a občasnými pasážemi přes 10 % je skutečnou zkouškou vůle.
Po jeho zdolání už většina z nás jede na zbytky sil. Trasa je ke konci ale o něco milosrdnější. Technické sjezdy ubývají a výjezdy už nejsou tak prudké. Objetím obory Linhart a výšlapem na Doubskou horu se závod začíná chýlit ke konci. Poslední stoupání nad přehradou Březová po asfaltové lesní cestě a následný delší sjezd nám otevírají cestu do posledních technických úseků. Cíl u KV Areny již je na dosah ruky.
Karlovy Vary – lázně, jak je neznáte
Karlovarský AM Bikemaraton je sice krutý a nekompromisní, ale zároveň tak nádherný. Jeho největší kouzlo spočívá v kontrastu elegantních lázní a surové, náročné trasy v hlubokých lázeňských lesích. Místní lesy jsou plné překvapení a každá zatáčka skrývá novou technickou výzvu. Pocit vyčerpání v cíli je ale vyvážen obrovským pocitem hrdosti a uspokojení. Vlastně se vám nechce věřit, že jste tu královskou trasu nakonec pokořili. Je to adrenalinový zážitek plný emocí – od úvodní euforie a odhodlání přes momenty na dně až po radost v cíli. Tento maraton je zkrátka nezapomenutelný.
